František Nop o sobě ve Školní kronice všetulské školy
Dle ustanovení okresního školního výboru v Holešově ze dne 1928 byl jsem ustanoven zat. říd. učitelem zdejší školy já, František Nop, def. uč. ve Chvalčově Lhotě. Pocházím z Morkovic, okres Kroměříž, z rodiny učitelské. Narodil jsem se 31. 12. 1890, maturoval na učitelském ústavu v Kroměříži a nastoupil jsem r. 1913 na prvém působišti ve Chvalčově Lhotě. Válečná léta 1915-1919 strávil jsem částečně na vojně (2 roky), částečně po reklamaci působením na různých místech holešovského okresu. Od roku 1919 vyučoval jsem opět ve Chvalčově Lhotě, odkuž jsem přišel do Všetul.
František Nop byl starostou a vzdělavatelem tělocvičné jednoty Sokol, knihovníkem obecní knihovny, členem národní jednoty, důvěrníkem Opm a vyučoval na pokr. škole v Holešově.
Z rodinné kroniky:
ve Všetulích mezi lety 1929-1937
řídící učitel, 1890-1942. Rodák z Morkovic, vystudoval gymnasium v Kroměříži, pak jako externista složil na učitelském ústavě zkoušku učitelské dospělosti. Působil na Holešovsku (Rusava, Chvalčová Lhota, Šišma, Dřevohostice, Vizovice, Všetuly, Holešov a Žopy).
Zabýval se novými pedagogickými směry, zvláště metodou globální. Jako správce školy dbal o náležité zařízení a vybavení školy – dílny to lidskosti. Cvičil divadla (sám dobrý herec), zpěv, besídky s dětmi, besedy s rodiči, pracoval v okresní péči o mládež, v učitelské organisaci zastával významné funkce, byl dobrým řečníkem. V Žopech dělal i obecního tajemníka. Obzvláště ho těšila práce v Sokole – v jednotě, okrsku i župě.
Vyčerpán prací říkával ženě, když mu připomínala, aby se šetřil: „To máš jedno, jsem-li tu o deset roků déle a nedělám. Mě to pořád nutí.“
S manželkou Františkou Pátkovou, bývalou učitelkou, měli děti: Jiřího, Alici a Soňu. S rodinou František rád cestoval. Postaral se jí též o vlastní domov postavením vilky v Holešově. Vzpomínával na Tovačov, kam jako student bez domova zajížděl na svátky nebo na prázdniny.
František Nop stejně jako bratr Eduard stal se obětí německé surovosti. Jako vzdělavatel Hanácké sokolské župy byl začátkem r. 1942 (už po rozpuštění Sokola) vzat do vazby, převezen do Osvětimi a tam 12/3 1942 umučen. Soustrastné projevy ukázaly, že nezemřel jen svým nejbližším drahým, ale i rodině učitelské, širší veřejnosti, jež ho ocenila jako svého učitele, vychovatele. Urna s popelem je uložena na hřbitově v Holešově.
Místní Národní výbor ve Všetulích spolu se Sokolem odhalily při zvláštní slavnosti 4/5 1947 na škole ve Všetulích Františku Nopovi, řídícímu učiteli a starostovi Sokola, vzdělavateli sokolské župy Hanácké, pamětní desku. Jméno Františka Nopa je vyznačeno též v památníku „Daň krve moravskoslezských škol“ a pak na velké pamětní desce ve vstupní síni zemské školní rady v Brně.
NOP, Bohumil: Z kroniky Nopova rodu, Nesovice 1948,
CHCI BÝTI SOKOLEM! Proč? Abych se tělesnou a mravní výchovou v duchu Tyršově a Fügnerově připravoval k práci pro vlast a národ, utužoval svoje zdraví, cvičil se v odvaze, vytrvalosti a kázni a učil se lásce k bližnímu, obětavosti, mravnosti a ušlechtilosti!
